Vítejte na karlínském informačním portálu. středa 13. 12. 2017
Najít v Karlíně:

Půlnoční obřad

Je půlnoc a já pořád nemůžu usnout. Všichni už spí, jenom já se převaluji z boku na bok. Najednou slyším divné zvuky. Co to asi může být? A odkud to asi jde? To je určitě z venku. Podívala jsem se z okna a najednou vidím, jak naší ulicí jde hlouček nějakých osob. Ty osoby byly ale všechny zahaleny do tmavých plášťů a nesli truhlu. Z té truhly se ozýval žalostný pláč. Byl to dívčí pláč a prosba pomoc.

Rozhodla jsem se té dívce pomoct. Honem rychle jsem vyšla domu, abych tuto skupinku těch podivných lidí neztratila z dohledu. Naštěstí jsem viděla a mohla se za nimi potichu a nenápadně vydat. Tato skupinka šla směrem do Karlína. Zastavili se před budovou Invalidovny, kde sídlí vojenský archiv. Otevřeli hlavní vchod a vešli dovnitř. Naštěstí nechali otevřeno, a tak jsem mohla vstoupit za nimi.

Ukryla jsem se ve výklenku a sledovala jsem, co se bude dít. Na dvoře toho zámku byly všude záplavy svíci a uprostřed dvora byl dlouhý stůl, který byl pokryt bílým ubrusem. Z tě truhly vyndali asi dvanáctiletou dívku, kterou položili na ten stůl. Mohla uvidět, kdo to byl, byli to duchové, měli bílé průhledné oči a krvavé oči a vrhli se na tu ubohou dívku... Dál už jsem na nic nečekala a utíkala domů. Naštěstí se mě nikdo nevšímal a neběžel za mnou. A pak jsem se zpocená probudila...

Po nějaké době při procházce kolem Invalidovny jsem uslyšela, jak si dvě babičky mezi sebou povídají, že když natřou tuto budovu nějakou barvou, stejně se po nějaké době změní na červenou. Je to tak a nikdo neví proč. Ale já si myslím, že přece někdo ví. Jsem to já? A červená je barva krve.
kategorie 6. a 7. třída - autor Sabrina Lagronová - pověst získala 363 bodů
Kontakt: info@ikarlin.cz, script Castell software 2003-2017.